Fulltextové hledání

Klíšťová encefalitida (KE) je nejčastější virovou infekcí centrální nervové soustavy v České republice. Kvůli klimatickým změnám se infikovaná klíšťata objevují ve vyšších nadmořských výškách a jejich sezonní aktivita se prodlužuje. Práce shrnuje aktuální poznatky o epidemiologii, klinické manifestaci a prevenci KE u dětí. Průběh KE u dětí se může odlišovat od dospělých pacientů. Onemocnění často probíhá ve dvou fázích, druhá fáze se u dětí projevuje většinou jako meningitida (50-70 % případů), meningoencefalitida (cca 30 %) či encefalomyelitida. Neexistují specifická antivirotika, léčba je pouze symptomatická. Paretické komplikace jsou u dětí vzácné, nicméně po prodělání KE udává až 66 % dětských pacientů dlouhodobé poruchy paměti, soustředění a zvýšenou únavu. Očkování je nejúčinnější prevencí KE, doporučuje se všem dětem žijícím v endemických oblastech od 1 roku věku.

Pierre Robinova sekvence (PRS) je vrozená vada, která zahrnuje mikrognatii, glosoptózu a u části pacientů rovněž rozštěp patra různého rozsahu. To vede k obstrukci horních dýchacích cest a problémům s krmením. PRS vyžaduje komplexní přístup, který kombinuje multidisciplinární péči a využívá jak chirurgické, tak neinvazivní metody. V posledních letech se jako jedna z hlavních neinvazivních možností léčby prosazuje Tübingenská palatinální destička (TPP), která stabilizuje polohu jazyka a pomáhá eliminovat obstrukci dýchacích cest. Současně uvolněním a předsunutím jazyka také stimuluje růst dolní čelisti a výrazně zlepšuje krmení novorozenců, čímž snižuje potřebu chirurgických zákroků, jako je např. tracheostomie. Tato metoda je nyní dostupná na specializovaných pracovištích v ČR, včetně Pediatrické kliniky 2. LF UK a F N Motol ve spolupráci se Stomatologickou klinikou 3. LF UK a FN KV Praha a s Rozštěpovým centrem Praha FN KV a Centrem pro léčbu rozštěpů obličeje v Brně. Významnou roli v péči o pacienty s PRS hraje multidisciplinární tým složený z pediatrů, ORL specialistů, plastických a maxilofaciálních chirurgů, ortodontistů a logopedů, který zajišťuje optimalizaci léčby a prevenci komplikací. Tento článek se zaměřuje na dostupné možnosti léčby PRS v České republice a zdůrazňuje přínosy TPP i nové technologie, jako je 3D tisk, které umožňují přesně přizpůsobené pomůcky pro efektivní léčbu.

Zavedení očkování konjugovanými vakcínami proti Haemophilus influenzae typu b vedlo k dramatickému snížení incidence hemofilových nákaz. V České republice bylo toto očkování plošně zahájeno v roce 2001 s několika menšími úpravami v roce 2007 a 2018. Vzhledem k přírodnímu výběru postupně převážily non-b sérotypy jako původci onemocnění způsobených Haemophilus influenzae. Nicméně infekce způsobené Haemophilus influenzae typu b zcela nevymizely a občas se bohužel vyskytnou i u plně očkovaných jedinců, jak dokazuje naše kazuistika.

Mentální anorexie se nejčastěji vyskytuje u dospívajících dívek a mladých žen, nicméně může postihnout jedince v jakémkoli věku, jakéhokoli pohlaví, sexuální orientace či jakékoli socioekonomické úrovně. Ačkoli se jedná o vážné onemocnění, určitá část pacientů může disponovat zcela fyziologickým nálezem při klinickém somatickém vyšetření. Včasná diagnostika je pak zásadní a vyžaduje multidisciplinární přístup. Je nutno nepodlehnout tunelovitému vidění a řádně vyloučit jiné možné organické příčiny. V rámci léčebného přístupu je nutno myslet na to, že onemocnění není důsledkem volby pacienta, a proto je vhodné volit nesankční, i když motivující přístup. Mentální anorexie vyžaduje mezioborovou spolupráci a patří do oboru pedopsychiatrie, s potřebou spolupráce s psychologem. Úplné uzdravení pacienta je možné, nicméně je často zdlouhavé a doprovázené řadou relapsů. Předkládaný článek pojednává o přístupu k pacientovi s podezřením na mentální anorexii, včetně etiopatogeneze, klinických a paraklinických projevů, diagnostiky a léčby z pohledu ambulantní a nemocniční pediatrie. Mental anorexia is most common in adolescent girls and young women, but can affect individuals of any age, gender, sexual orientation or any socio-economic level. Although it is a serious disease, some patients may have a completely physiological finding on clinical physical examination. Early diagnosis is essential and requires a multidisciplinary approach. Tunnel vision must be avoided and other possible organic causes properly ruled out. As part of the therapeutic approach, it should be borne in mind that the disease is not the result of patient choice and it is therefore advisable to take a non-sanctioned and motivating approach. Mental anorexia requires interdisciplinary cooperation and belongs to the field of pedopsychiatry, with the need for cooperation with a psychologist. A full recovery is possible, however, it is often lengthy and accompanied by a number of relapses. The presented article discusses the approach to a patient with suspected mental anorexia, including etiopathogenesis, clinical and paraclinical findings, diagnosis and treatment from the perspective of outpatient and hospital paediatrics.

Střevní mikrobiom je právem označovaný jako neviditelný orgán, který významně ovlivňuje lidský organismus po celý jeho život. Procesů, na kterých se podílí, je mnoho. Kromě dobře známé role v oblasti trávení dále ovlivňuje maturaci imunitního systému, metabolické programování a propojuje i poměrně vzdálené orgány (např. osa střevo-mozek). Vývoj střevního mikrobiomu začíná záhy po narození a působící faktory můžeme rozdělit na modifikovatelné (výživa, antibiotická léčba, prostředí) a neovlivnitelné (gestační stáří, způsob porodu). Alterace střevního mikrobiomu těmito faktory je spojována jak s krátkodobou, tak dlouhodobou morbiditou. Cílem současného výzkumu je porozumět nejen vývoji samotnému, ale i všem činitelům, které mohou do tohoto přirozeného procesu zasahovat. Poznání a pochopení komplexity střevního mikrobiomu nám umožní činit taková medicínská rozhodnutí, která budou mít pro novorozence značné benefity. Tento přehledový článek přináší vhled do problematiky vzniku a vývoje střevního mikrobiomu a s tím spojené možné klinické aspekty u donošeného i nedonošeného novorozence. Součástí našeho sdělení jsou i doporučení, která vycházejí ze současného poznání, k ovlivnění negativních následků alterace střevního mikrobiomu v tomto křehkém období.

V kazuistickém sdělení prezentujeme případ patnáctileté dívky s hepatopatií nejasné etiologie. V klinickém nálezu dominovala horečka a laboratorní alterace jaterních enzymů. Extenzivní vyšetřovací program neprokázal infekci hepatotropními ani non-hepatotropními viry, autoimunitní nebo jiné méně časté neinfekční příčiny. Díky upřesnění anamnézy kontaktu s laboratorní myší bylo vyšetření zaměřeno na zoonózy, z nichž byla potvrzena leptospiróza. Ačkoli se jedná o relativně vzácnou bakteriální příčinu hepatopatie, bude nutné na tuto infekci častěji pomýšlet i v kontextu proběhlých povodní z podzimu roku 2024.

Častý výskyt, šíře příznaků a velmi pestrá etiologie bolestí hlavy vyžadují jak znalosti diferenciální diagnostiky, tak i zkušenost a trpělivost. Velmi podstatná je podrobná anamnéza o spouštěcích faktorech, charakteru a dynamice příznaků, které mohou mnohé napovědět. Mezi varovné příznaky patří náhlý začátek silné bolesti hlavy, progresivně se zhoršující bolest hlavy, noční bolesti hlavy budící ze spánku, doprovodné zvracení v ranních hodinách, neobvyklé změny v chování či náhlé zhoršení školního prospěchu a neurologické příznaky jako abnormní držení hlavy, meningeální jevy, diplopie či poruchy chůze a rovnováhy.

Psychiatrická péče je vysoce specializovaná péče zaměřená na léčbu duševních onemocnění. Dětská psychiatrie a pediatrie jsou úzce propojené a spolupracující obory. Spolupráce probíhá jak na úrovni lůžkových pracovišť, tak i ambulantně. Na pediatrických lůžkách často leží pacienti po vážných suicidálních pokusech včetně intoxikací, pacienti s mentální anorexií, s komorbiditou psychiatrické a somatické diagnózy či psychickou dekompenzací při somatickém onemocnění. Ve všech těchto případech je pro pediatra důležitá možnost konzultace s konziliárním lékařem psychiatrem. S psychiatrickými pacienty se hojně potkávají nejen pediatři v lůžkové péči, ale také v ambulantní péči. Praktičtí lékaři pro děti a dorost (PLDD) jsou v mnoha případech prvními lékaři, ke kterým se dítě či adolescent dostaví. Měli by být schopni včas rozpoznat symptomy začínající duševní poruchy a nasměrovat pacienta do psychiatrické péče. PLDD je zároveň oprávněn k preskripci některých léků, především antidepresivní a anxiolytické medikace, může tak neprodleně zahájit terapii depresivní či úzkostné symptomatologie. V rámci tohoto článku bude nastíněno, jaké jsou možnosti v léčbě nejčastějších psychiatrických onemocnění, co může pediatr od spolupráce s ambulantním či lůžkovým psychiatrem realisticky očekávat, kam a kdy pacienta nasměrovat, jak postupovat u vybraných diagnóz (mentální anorexie, deprese, úzkostné poruchy, disociativní poruchy, somatoformní poruchy, sebepoškozování, suicidální pokusy, porucha aktivity a pozornosti či psychotická onemocnění).

Parvovirus B19 způsobuje klasické dětské exantémové onemocnění známé jako 5. dětská nemoc (erythema infec- tiosum) se sezónním výskytem, zpravidla se zvýrazněním ve 3- až 5letých cyklech. Výrazně vyšší incidence je pozorována celosvětově od roku 2023. Stejně jako u předchozích nápadných vln dalších virových onemocnění (např. RSV a chřipky) se i v tomto případě nabízí souvislost s covidovou pandemií (skokové promoření po 2letých sociálních restrikcích). Článek přináší pohled hematologa, demonstrovaný na souboru pacientů se symptomatickou parvovirovou infekcí prokázanou metodou PCR na Klinice dětské hematologie a onkologie 2. LF UK a FN Motol za období 12 let (02/2012-06/2024). Cílem není epidemiologická analýza, ale zviditelnění problematiky v českém periodiku a zdokumentování pestrosti hematologické manifestace této infekce.

Epileptické záchvaty jsou nejčastější urgentní událostí v dětském věku, a to zejména v prvním roce života. U čtyř procent dětí se vyskytnou febrilní křeče, 1 % dětí trpí chronickou epilepsií, 1 % prodělá ojedinělý epileptický záchvat a přibližně 2 % dětí mají různé formy křečí či poruch vědomí připomínající či imitující záchvaty epileptické. Obvykle se jako první se záchvatem setká pediatr, který dle předpokládané diagnózy rozhoduje o dalším postupu. Ne vždy a všude je dostupné vyšetření dětským neurologem, proto je základní znalost sémiologie epileptických záchvatů a syndromů pro pediatry užitečná. Následné krátké komentované kazuistiky si kladou za cíl upozornit na možná diferenciálně diagnostická úskalí záchvatů a věkově vázaných syndromů v jednotlivých vývojových etapách.

Perinatální asfyxie a její včasná diagnostika představuje kruciální problém současné neonatologie. Hypoxicko-ischemická encefalopatie (HIE) je nejzávažnější příčinou novorozenecké morbidity a mortality u donošených. Incidence HIE je celosvětově přibližně 1- 3 na 1000 živě narozených. Nejtěžší formy HIE představují dle některých zdrojů až 60% riziko úmrtí. Rychlá a včasná diagnostika zejména středních až těžkých forem, časný transport do perinatologického centra a indikace léčebné hypotermie mohou zmírnit a predikovat následky asfyktického poškození. Cílem tohoto sdělení je vytvoření přehledu současných diagnostických možností HIE, tedy klinického a laboratorního vyšetření a zobrazovacích metod s důrazem na magnetickou rezonanci. Korespondující autorka:

Respirační selhání zůstává jedním z nejčastějších důvodů vedoucích k hospitalizaci na jednotkách intenzivní a resuscitační péče. Etiologie tohoto stavu je poměrně široká, nicméně infekce dolních dýchacích cest převažují jako hlavní vyvolávající faktor. Součástí léčby respiračního selhání je podpora či náhrada plicních funkcí pomocí oxygenoterapie, neinvazivní a invazivní umělé plicní ventilace a dále postupy zahrnující aplikaci inhalačního oxidu dusnatého či pronační polohu. V případech, kdy tyto metody selhávají, je nezbytná mimotělní podpora životních funkcí. V následující kazuistice se věnujeme komplikovanému průběhu pneumonie u pacienta, jehož zdravotní stav vyžadoval připojení na mimotělní membránovou oxygenaci a byl komplikován rozvojem septického šoku, masivním krvácením a renálním selháním.

Autor prezentuje kazuistiku 14leté dívky se subakutní tyreoiditidou, která patří mezi méně obvyklá zánětlivá onemocnění štítné žlázy. Etiopatogeneticky se jedná o viry indukovaný destruktivní typ tyreoiditidy u geneticky disponovaných osob. Po stránce klinické měla pacientka typickou spontánní a palpační bolestivost na krku v oblasti postižené štítné žlázy v kombinaci s teplotou, neklidem, opocením kůže a tachykardií. Laboratorní odběry ukázaly obraz periferní hypertyreózy s elevací zánětlivých parametrů, ale negativními tyreoidálními autoprotilátkami. Na ultrazvukovém vyšetření popsána zvětšená štítná žláza s hypoechogenními lézemi, ale bez zvýšené vaskularizace. Pacientka splnila všechna diagnostická kritéria subakutní tyreoiditidy. Zaléčena byla prednisonem v sestupné dávce. Příznaky lokální a celkové odezněly během dvou týdnů, ultrazvukový obraz se normalizoval během 3 měsíců. Po stránce funkční po krátké iniciální epizodě hypertyreózy přešla do mírné hypotyreózy, která si vyžádala substituci malou dávkou levotyroxinu. Po půl roce od diagnózy bylo možno substituční léčbu vysadit. Dívka je v současnosti eutyreózní a zůstává v dispenzární péči endokrinologické ambulance.

Růstové grafy pro českou dětskou populaci jsou konstruovány na základě rozsáhlých Celostátních antropologických výzkumů dětí a mládeže ve věku od narození do 18 let (CAV). Grafy BMI a hmotnostně-výškového poměru jsou konstruované na základě dat CAV 1991. Růstové grafy ostatních tělesných rozměrů (tělesné délky, tělesné výšky a grafy obvodů hlavy, levé paže, břicha, boků a obvodu břicha k tělesné výšce) pocházejí z roku 2001. Opakované celostátní výzkumy umožnily popsat dlouhodobé trendy růstu české populace (zvyšování průměrné tělesné výšky, posun adipozity rebound a středního věku nástupu menarché/mutace do nižšího věku). Podíl dětí s nadváhou a obezitou se stále zvyšuje, a to ve všech věkových kategoriích u obou pohlaví. Nepodařilo se realizovat další CAV, který by zachytil pokračující trendy růstu a vývoje dětí, a umožnil tak aktualizaci veškerých růstových grafů. U grafů BMI by bylo nutné přihlédnout, pokud možno, k zachování nebo přiblížení se ke stávajícím hraničním hodnotám pro nadváhu a obezitu, ale i nízkou hmotnost zejména proto, aby nedošlo ke změkčení normy. Stávající národní růstové grafy pro českou populaci považujeme stále za vhodnější variantu než přechod na grafy WHO 2007 nebo CDC 2000.

Edukační informace pro lékaře a další zdravotnické pracovníky.  Text byl připraven na základě žádosti Ministerstva zdravotnictví ČR skupinou vybraných odborníků s cílem zvýšit odbornou kvalifikaci lékařů a dalších zdravotnických pracovníků v prvotní diagnostice a další péči při narození dítěte s odlišným pohlavním vývojem.

Kreatínkináza (CK) predstavuje intracelulárny enzým zapojený do energetického metabolizmu buniek, ktorý je lokalizovaný v tkanivách s vysokými energetickými nárokmi ako sú kostrové svaly alebo myokard. Sérová hladina CK odráža integritu svalovej membrány, v dôsledku čoho možno hyperCKémiu označiť ako nešpecifický marker svalového poškodenia. Diferenciálna diagnostika hyperCKémie v detskom veku zah ŕňa nielen neuromuskulárne ochorenia, ale tiež spektrum ochorení, ktorých iniciálna diagnostika patrí aj do rúk skúseného pediatra.

Úvod: Cílem studie bylo určit rozsah renálního poškození podle gradingu ^99mTc-DMSA scanu u dětí s vezikoureterálním refluxem (VUR) III. stupně, který je částí odborné veřejnosti považován spolu s VUR I. a II. stupně za nízkostupňový. Metody: Celkem bylo vyšetřeno 132 pacientů (56 chlapců a 76 dívek ve věku 6 měsíců až 11 let) s diagnózou VUR různého stupně 6 měsíců po akutní pyelonefritidě. Statická scintigrafie ledvin byla provedena 2 hodiny po i.v. podání 18-80 MBq ^99m Tc-DMSA. Stanovení stupně postižení ledvin bylo provedeno podle počtu postižených segmentů ledviny (0-12) na základě gradingu ^99mTc-DMSA G0-G4 (Mattoo et al), s naší modifikací stupně G4. V každé postižené ledvině byl hodnocen počet patologických segmentů/jizev. Průměr hodnot v rámci každého stupně VUR byl vyhodnocen pomocí Studentova t-testu. Výsledky: Hodnoceno celkem 201 ledvin s VUR, významně vyšší počet jizev byl prokázán u VUR III. stupně než u zbylých nízkostupňových stupňů (2,88 vs. 1,58, p = 0,002). Na druhou stranu, ve srovnání se IV. stupněm VUR, se jednalo o nevýznamně nižší hodnotu (2,88 vs. 3,51, p = 0,08). Ve srovnání s VUR IV. a V. stupně byla hodnota statisticky významně nižší (3,99 vs. 2,88, p = 0,004). Závěr: VUR III. stupně je spojen s vyšším rozsahem parenchymových změn (podle ^99mTc-DMSA gradingu) ve srovnání s VUR I. a II. stupně. ^99mTc-DMSA grading může demaskovat závažnější případy VUR III. stupně, který proto doporučujeme vyčlenit a hodnotit jako samostatný stupeň.

Tento článek prezentuje nový doporučený klinický postup zaměřený na přístup k dětskému pacientovi s přítomností (či podezřením na přítomnost) cizího tělesa v gastrointestinálním traktu (GIT). Cílem práce bylo vytvořit algoritmus, který usnadní lékařům v prvním kontaktu s pacientem po požití cizího tělesa se rychle, přesně a efektivně rozhodnout o dalším diagnosticko-terapeutickém postupu. Pro usnadnění jsou cizí tělesa rozdělena do kategorií. Jednotlivé kategorie definují, jak moc bychom měli být ve svém přístupu aktivní. Zejména se jedná o identifikaci velmi rizikových situací nebo komplikací, a tedy rozhodnutí o neodkladném endoskopickém vyšetření, případně chirurgickém zákroku. Současně lze podle tohoto doporučení vyhodnotit, který pacient naopak nemusí být vůbec hospitalizován a může být sledován ambulantně. Algoritmus je navíc zpracován do grafického formátu, aby byl snadno a rychle dostupný v běžné praxi - na oddělení nebo v ambulancích, a pomohl tak k rychlému rozhodnutí a nalezení optimálního postupu pro konkrétního pacienta. Korespondující autor:

Eozinofilní ezofagitida (EoE) je chronické, progredující, imunitně-mediované onemocnění s predominancí eozinofilů v sliznici jícnu (≥ 15 eozinofilů na zorné pole v nejméně jednom bioptickém vzorku) při absenci jiných příčin ezofageální eozinofilie. Mužské pohlaví, atopie, anamnéza atrezie jícnu, pozitivní rodinná anamnéza jsou významnými rizikovými faktory rozvoje EoE. V osobní anamnéze dět í s EoE jsou často přítomny astma, alergická rýma, atopická dermatitida, potravinové alergie. Příznaky kojenců a mladších dětí bývají nespecifické (zvracení, odmítání stravy, neprospívání). U adolescentů jsou to obtížné polykání, uvízlé sousto jídla, pyróza a regurgitace. Včasné stanovení diagnózy může změnit průběh onemocnění a předejít rozvoji komplikací, zejména progresi fibrostenozujícího procesu. Klíčovým vyšetřením v diagnostice EoE je endoskopie s odběrem alespoň 6 vzorků ze dvou etáží jícnu (distální a proximální nebo střední) k histologickému vyšetření. Histologickým průkazem je nález ≥ 15 Eo/HPF (≥ 15 Eo / 0,3 mm²; > 60 eozinofilů/mm²) v alespoň jednom vzorku sliznice jícnu. V léčbě jsou používány inhibitory protonové pumpy, topické kortikosteroidy nebo eliminační dieta. V případě refrakterních forem je možnost použití biologické léčby (dupilumab). Efektivní dlouhodobá léčba pravděpodobně snižuje rozvoj komplikací. Neléčená EoE vede většinou k perzistenci příznaků, zánětu, progresivní remodelaci jícnu a následně k fibróze jícnu s formováním striktur a porušenou funkcí jícnu, proto by měl být kladen důraz na včasné stanovení diagnózy. Každý pacient by měl být sledován dětským gastroenterologem a vyšetřen alergologem z důvodu časté koincidence EoE s jinými alergickými onemocněními. V případě eliminačních diet je vhodná spolupráce s nutričním terapeutem. EoE může mít negativní dopad na psychosociální složku života pacientů i jejich rodin. Řízené předání do péče gastroenterologa pro dospělé pomáhá ke zlepšení kontroly nad symptomy, adherenci k terapii i snížení akutních stavů pacienta.

Cystická fibróza (CF) je geneticky podmíněné onemocnění, které vede k postižení především plic a slinivky břišní, ale také řady dalších orgánových systémů včetně kostí a kosterní svaloviny. Osteoporóza, tedy snížená denzita kostního minerálu a současně zvýšený výskyt zlomenin, se u jedinců s CF vyskytuje až ve 28 % a má komplexní etiologii. Je častější u nemocných s vyšším věkem, podvýživou, těžšími klinickými projevy a zhoršenými plicními funkcemi. Tyto faktory vedou také ke snížené svalové síle respiračních i kosterních svalů a k nedostatečným sérovým koncentracím 25-hydroxyvitaminu D (25-OHD), ukazatele zásob vitaminu D v těle a jednoho z hlavních regulátorů kostního metabolismu. Substituce cholekalciferolem vede ke zvýšení 25-OHD jen u části jedinců s CF. Moderní léčba modulátory CFTR (cystic fibrosis transmembrane conductance regulator) kanálu vede ke zlepšení plicních funkcí a nutričního stavu a podle několika recentních pilotních studií má také pravděpodobně pozitivní vliv na denzitu kostního minerálu a sérové koncentrace 25-OHD. Nové randomizované kontrolované studie ověří efekt substituce vitaminu D na denzitu kostního minerálu a koncentrace 25-OHD a objasní vliv CFTR modulátorů na muskuloskeletální komplikace CF.

Nedoslýchavost a hluchota patří mezi nejzávažnější smyslové vady. Obvykle se jedná o vrozené poruchy a v případě genetického podkladu se nejčastěji dědí autozomálně recesivně. Jejich časný záchyt je stěžejní, neboť normální sluch je zásadní pro vývoj řeči, kognice a komunikace. Metodou sekundární prevence je screening, který se v České republice provádí dle metodických pokynů u novorozenců a pětiletých dětí. Předkládané sdělení se věnuje jednotlivým užívaným metodám screeningového vyšetření sluchu u dětí.

Správná funkčnost screeningu sluchových vad je založena na jednoduché organizaci screeningu, komfortu vyšetření pro pacienta, medicínské výtěžnosti a ekonomické únosnosti. Screening sluchu novorozenců byl aktualizován Metodickým pokynem Ministerstva zdravotnictví České republiky (Věstník MZ ČR č. 14/2021). Ke screeningu sluchu fyziologických novorozenců se používají tranzientně evokované otoakustické emise (TEOAE) a u rizikových novorozenců automatická BERA (AABR - automatic auditory brainstem responses; BERA - brainstem evoked response audiometry). Screening sluchu u dětí ve věku 5 let byl ustanoven Metodickým pokynem Ministerstva zdravotnictví České republiky (Věstník MZ ČR č. 11/2018), vyšetření je prováděno pomocí tónové audiometrie. Pozitivní screening znamená záchyt sluchové vady (poruchy sluchu), negativní screening nepřítomnost poruchy sluchu. Cílem práce je na žádost redakce časopisu Česko-slovenské pediatrie podat informace o současné metodice a stavu screeningu sluchu novorozenců a u dětí ve věku 5 let v České republice. Metodika práce vychází z publikace Celoplošný screening sluchu novorozenců v České republice - databáze a nová metodika z Česko-slovenské neonatologie 2/2022.

Nová doporučení navazují na Standard léčebného plánu z roku 2012⁽¹⁾ a na vydání speciálního čísla Česko-slovenské pediatrie z roku 2016 věnovaného problematice tuberkulózy (TB).⁽²⁾ V předkládaném dokumentu reflektujeme nová doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO),⁽³⁾ která dlouhodobě hledá nové strategie pro optimální léčbu dětských a dorostových pacientů, neboť celosvětově onemocní TB ročně více než 10 milionů lidí, z toho 1,2 milionu dětí.⁽⁴⁾ V České republice zůstává TB vzácným onemocněním s incidencí 3,6 : 100 000 v roce 2022.⁽⁵⁾ Dětská TB odráží trend dospělé TB. Mezi roky 2010-2020 byl trend klesající. Ani změna očkovací strategie v roce 2010 tento trend nezměnila.⁽⁶⁾ Od roku 2021 pozorujeme mírný nárůst dětských pacientů s TB. V roce 2023 onemocnělo TB 29 dětí (obr. 1). Nárůst dětských případů TB, včetně forem rezistentních na léčbu, zvyšuje nárok na aktualizaci doporučení pro diagnostiku a léčbu v souladu se světovými trendy. Hlavní změny v doporučeném postupu se týkají zejména zkrácení léčby nekomplikované TB u dětí ve věku 3-16 let na 4 měsíce. Dále jsou zde nově definované skupiny TB rezistentní na léčbu (drug resistant - DR) a nové strategie její léčby, jejíž součástí je podávání bedaquilinu a delamanidu. Inovativní je také zavedení TB preventivní terapie u kontaktů s DR-TB.

Pneumokokové infekce jsou v České republice stále významnou příčinou morbidity i mortality u dětí. Riziko pneumokokových infekcí a jejich komplikací je závislé na věku a přítomnosti chronických onemocnění. Incidence invazivních pneumokokových onemocnění je u dětí nejvyšší v kojeneckém věku a s věkem postupně klesá. I přes zavedené očkování dochází stále i k ojedinělým dětským úmrtím. Od roku 2010 , kdy bylo zavedeno hrazené očkování kojenců, došlo k přechodnému poklesu proočkovanosti. Za poslední analyzované období u dětí narozených v roce 2022 byl zaznamenán nárůst proočkovanosti na 78 %. Od zavedení hrazeného očkování byly postupně registrovány vícevalentní očkovací látky, jejichž úhrada nebyla v plném rozsahu a byl nutný doplatek na tyto vakcíny. V letošním roce se na náš trh dostává další konjugovaná očkovací látka pro děti, současně díky úpravě legislativy dochází k plné úhradě všech dostupných očkovacích látek proti pneumokokovým nákazám u dětí včetně rizikových skupin.

V České republice je hlášena nejvyšší incidence klíšťové encefalitidy ze všech zemí Evropské unie, přesto je proočkovanost nejnižší ze všech endemických zemí. V roce 2020 došlo k vzestupu počtu hlášených případů klíšťové encefalitidy na rekordních 856 případů odpovídající incidenci 7,98 na 100 000 obyvatel. Nejpostiženější věkovou skupinou za rok 2020 byla věková skupina 60- 64 let, ale zdvojnásobení počtu hlášených onemocnění oproti předešlému roku bylo pozorováno i u nejmenších a předškolních dětí. V roce 2021 byl nahlášen mírný pokles počtu případů na 594, za rok 2022 to bylo opět 710 případů a v roce 2023 celkem 514 případů. Porovnáním posledních 5 let do roku 2022 s obdobím předchozích 5 let došlo k nárůstu počtu hlášených případů onemocnění o 38 %. Klinické projevy klíšťové encefalitidy u dětí jsou méně typické v porovnání s dospělými, většinou bývají mírnější, některá onemocnění u dětí nejsou diagnostikována. Z rostoucího počtu zahraničních studií vyplývá, že se ani u dětí nejedná o benigní onemocnění. U 12 až 69 % dětí dochází ke kognitivním poruchám a bolestem hlavy. Očkování je specifickou prevencí proti onemocnění klíšťovou encefalitidou, k dispozici je inaktivovaná vakcína s vysokými parametry bezpečnosti a účinnosti. Proočkovanost v České republice v roce 2023 stoupla na 40 %, nejvýraznější nárůst byl zaznamenán u věkových kohort nad 50 let, a to především vlivem dopadu zavedené úhrady z veřejného zdravotního pojištění od roku 2022. Dopady onemocnění a nárůst počtu případů v nejmladších věkových kategoriích u dětí spolu s nízkou proočkovaností by měly vést k aktivní nabídce očkování již v nižších věkových kategoriích u dětí.

Invazivní meningokoková onemocnění patří mezi nejzávažnější infekční onemocnění s vysokou smrtností a četným zastoupením těžkých celoživotních následků u přeživších pacientů. Zákeřností tohoto onemocnění je fakt, že ke vzniku závažného klinického stavu mnohdy dochází často z plného zdraví během několika hodin, přičemž počáteční příznaky jsou většinou velmi nespecifické a nenasvědčují pro rozvoj život ohrožujícího stavu. I pro zkušeného lékaře může být úvodní diagnostika obtížná, o čemž pojednává níže předkládaná kazuistika a zdůrazňuje význam prevence, resp. očkování.

Onemocnění vyvolaná meningokoky patří k nejnebezpečnějším infekcím, které mohou postihnout člověka ve kterémkoliv věku. Největší výskyt je ale ve dvou věkových skupinách, a sice u malých dětí do 4 let věku a dále u adolescentů, kteří jsou považováni za nejrizikovější skupinu nejen z hlediska možného onemocnění, ale i zdroje infekce do okolí v případě nosičství Neisseria meningitidis. Incidence meningokokových onemocnění na území České republiky není vysoká. V roce 2023 bylo hlášeno pouze 17 invazivních meningokokových onemocnění.⁽¹⁾ Spektrum klinických projevů je široké. Onemocnění lze rozdělit na neinvazivní a invazivní. Právě u nich průměrná smrtnost dosahuje 10 % a těžké následky postihují 20 % nemocných.⁽²⁾ Jedinou ochranou, která může zabránit onemocnění, je tedy očkování. K dispozici jsou již očkovací látky proti séroskupinám A, C, W, Y a B.

Dlouhodobá domácí oxygenoterapie u dětí (DDOT) je definována jako podávání kyslíku mimo nemocniční prostředí pacientům s onemocněním plic, plicních cév a případně i hrudní stěny (resp. ventilační pumpy) trpícím chronickou respirační insuficiencí 1. typu. Tento přehledový článek je druhým ze dvou článků, které se zabývají problematikou DDOT v České republice. Věnuje se praktickým aspektům DDOT a klade si za cíl stručně představit typy domácí oxygenoterapie a zdroje kyslíku. Dále představuje indikační kritéria pro DDOT v ČR a indikační kritéria dle doporučení Americké hrudní společnosti (ATS) a Britské hrudní společnosti (BTS). Diskutovány jsou i limitace stávající indikační praxe v ČR, kdy kritéria pro předpis DDOT podle aktuálního úhradového katalogu českých zdravotních pojišťoven dostatečně nezohledňují specifika dětského věku. Závěrem článek zmiňuje možnosti monitorování dlouhodobé terapie kyslíkem v domácím prostředí a případné ukončení terapie.

V léčbě některých gastrointestinálních onemocnění u dětí se stále častěji využívají dietní opatření založená na vyloučení některé ze skupiny fermentabilních oligosacharidů, disacharidů, monosacharidů a polyolů ze stravy (low-FODMAP dieta). Následující text shrnuje podstatná doporučení užití diety s nízkým obsahem FODMAP a vychází ze stanoviska Evropské společnosti pro gastroenterologii, hepatologii a výživu (ESPGHAN) vydaného v září roku 2022. Sdělení obsahuje kromě dostupné evidence také doporučení týkající se zahájení, trvání, postupného ukončování, monitorování, odborného vedení, bezpečnosti a rizik low-FODMAP diety. Zatím existuje jen málo důkazů podporujících použití tohoto dietního opatření u dětí, a to prakticky jen u některých dětsk ých pacientů trpících funkčními obtížemi gastrointestinálního traktu (FGID, functional gastrointestinal disorders). Konkrétně u dětí s funkčními bolestmi břicha (FAP, functional abdominal pain), kam se řadí např. syndrom dráždivého tračníku (IBS, irritable bowel syndrome) dle tzv. Římských kritérií IV z roku 2016. Aktuálně není evidence pro užití low-FODMAP diety u jiných gastrointestinálních onemocnění u dětí, jako je např. zácpa, zánětlivá střevní onemocnění, celiakie, neceliakální glutenová senzitivita či syndrom bakteriálního přerůstání.